Když se díváme na Marii, nevidíme konečnou stanici, ale vidíme ranní červánky, které nám zvěstují, že Bůh dodržel svůj slib a přichází zachránit svůj lid. Její role v našem životě je hluboce pokorná a zároveň nesmírně vznešená: celou svou bytostí nás odkazuje na někoho jiného. Vzpomeňme na svatbu v Káně Galilejské, kde Maria pronáší svá nejdůležitější slova, která platí pro každého z nás i dnes: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ V tomto prostém pokynu se skrývá celá její mateřská mise. Maria nás nevede k sobě, aby nás u sebe zadržela, ale bere nás za ruku a doprovází nás k prameni života.
Naděje, kterou v Marii nacházíme, není laciným optimismem, ale je zakotvena v její naprosté důvěře Bohu i ve chvílích, kdy kolem ní panovala nejhlubší tma. Pod křížem, když se zdálo, že všechna naděje zemřela, Maria zůstala stát jako ta, která věří proti vší naději. Byla tou jitřenkou, která v srdci uchovávala víru v budoucí vzkříšení, zatímco svět byl zahalen stínem smrti. Právě proto k ní utíkáme v dobách našich osobních krizí, v noci pochybností nebo v bouřích, které nás vyvádějí z míry.
Maria nás učí, že následovat Ježíše neznamená jít cestou bez překážek, ale znamená to jít s pohledem upřeným na světlo, které nepohasíná. Ona je hvězdou, která se nemění, protože její láska k Synu je pevná a věčná. V májových dnech, kdy příroda rozkvétá novým životem, nám Maria připomíná, že i náš duchovní život může rozkvétat, pokud se necháme vést jejím příkladem tiché služby a otevřenosti pro Boží vůli. Ona je tou, která „vychází jako ranní červánky, krásná jako luna, jasná jako slunce“. Její krása však není vnější, ale spočívá v dokonalém souladu s Bohem. Když ji prosíme o vedení, prosíme vlastně o to, aby naše srdce byla stejně vnímavá pro Boží hlas, jako bylo to její.
Vedení Marie k Ježíši je nenásilné, jemné a hluboce mateřské. Maria zná cestu, protože ji sama prošla – od nejistoty betlémské maštale až po bolest Golgoty a radost Letnic. Ví, jak snadno můžeme ztratit směr v hluku dnešního světa, v chaosu informací a v únavě z každodenních povinností. Proto se nám nabízí jako bezpečný orientační bod. Úcta k ní není jen zbožným zvykem, ale je to praktická pomoc pro náš duchovní růst. Čím více se Marii přibližujeme, tím jasněji vidíme Ježíše.
Ona očišťuje náš pohled, zbavuje nás sobectví a učí nás dívat se na svět očima víry. Jako Jitřenka ohlašuje den, tak Maria v našem nitru ohlašuje přítomnost Ducha svatého. V této společné cestě naděje nejsme sami. Maria kráčí s námi jako matka církve, jako hvězda, která nikdy nezapadá, dokud se neocitneme v plném světle Božího království. Kéž nám její blízkost dodává odvahu vstávat z našich pádů a znovu a znovu se vydávat za Kristem, který je Alfou i Omegou, začátkem i koncem všeho našeho snažení. S Marií po boku se nemusíme bát žádné noci, protože víme, že den je blízko.
Modlitba: Panno Maria, Hvězdo jitřní, obracíme se k Tobě v této chvíli s důvěrou a nadějí. Prosíme Tě, buď nám bezpečnou průvodkyní na všech cestách našeho života. Ty, která jsi jako první přijala do svého srdce Boží Slovo, nauč i nás slyšet Boží hlas v našem každodenním shonu. Když nás obklopí tma pochybností, smutku nebo únavy, zazářit nám svou mateřskou přítomností a připomínej nám, že Tvůj Syn je Světlo, které žádná tma nepohltí. Veď nás, Maria, k Ježíši, abychom Ho stále více poznávali, hlouběji milovali a věrněji následovali. Vyprošuj nám dar vytrvalosti, abychom se nikdy nevzdávali naděje na vítězství dobra. Pomáhej nám, abychom i my byli pro své bližní odleskem Tvého světla a posly pokoje, který může dát jen Bůh. Odevzdáváme Ti své radosti i starosti, své rodiny i celé lidstvo, a prosíme Tě, provázej nás až do chvíle, kdy se setkáme tváří v tvář s Tvým Synem v nebeské slávě. Amen.